Thursday, October 6, 2016

Mini Výlet v Olomouci.


omouvám se za kvalitu - fotky jsou z Insta Stories
Tak to byl teda den! Před pár hodkami jsem se s těžkým srdcem vrátila z Olomouce, kam jsem jela navštívit mé nejmilejší kamarádky, které jsem neviděla od období Vánoc ...
Znáte to. Venku už je to pěkných pár dní co leje, jako z konve a vám se nechce nic než ležet, dívat se na filmy a pojídat vše okolo sebe, natož se vydat na výet někam do neznáma.
Jako správná kamarádka jsem chtěla dodržet svůj slib a o půl 11. jsem vyrazila směr hlavní nádraží. Počítala jsem s tím, že mě k "nádru" v tom dešti odveze tatka, ale marně.

Tuesday, October 4, 2016

#VirgiSpiceLatte _ ne(Existuji)


"Ne!", říkám si v hlavě zatímco pěstí neohrabaně utírám slzy, které mi pomalu stékají dolů po líčku směrem ke krku. Není to dokonalé, nikdy nebude a nebylo ...   jak by vůbec mohlo? Proč mi prostě nedokáže vlézt do hlavy, že DOKONALOST neexistuje? Proč se pořád snažím všude vypadat, že mám vše pod kontrolou a předstírat, že mi to jde "jako mávnutím kouzelného proutku"?
 Ono na to je vskutku krásný pohled, vid že ano? Také se mnohem raději dívám na sluníčkové fotografie, zatímco si představuji, jak bezchybný život ten človíček musí mít a sama se zasním nad tím, že jednou se jim také budu moci pyšnit a všichni mi jej budou závidět ... Prostě WTF? Kdy jsem se vůbec dostala do stádia, kde mi více sejde na tom, jak věci vypadají před ostatními, (a že mi je budou "závidět") než na tom abych vnitřně byl spokojená, což by snad mělo být prioritou?


Povlečení na dvojlůžko - IKEA 
Denně přistihuji sama sebe, jak aranžuji, např. svůj Instagram, co nejvíce ideálně a přitom se snažím zakrýt všechen ten zmatek, co se za celý den v mém životě odehrával. To přece nejsem já (!!!) a v tom je ten největší vtip.Vždy jsem byla proti povrchnosti a falešnosti a náhle je opak pravdou. Působím jako bych měla organizaci v malíčku a neměla si v životě na co stěžovat. Z fotek to vypadá na to, že mám vysněný pokoj, krásné snídaně v čisté posteli, dokonalé práce na pláži ( přitom jsem v létě byla, jako ředitelka vápenky, protože jsem se rozhodně neměla čas opalovat) a stále pozitivní náladu ... Pravdou je, že v pokoji mám jen postel a pojízdný věšák, kuchyn zatím nemáme. Našli jsme mini ledničku a pořídili si pár nezbytností, jako jsou misky, talíře, příbor a varnou konev a tak si prostě žijeme. Minimalisticky.
Ve skutečnosti to ani není můj pokoj, ani byt. Já totiž pokoj ani nemám. Už rok si "lítám" z místa na místo. Jsem tak trochu "gipsy" se snem o tom, jak jednou budu mít místo, které budu moci nazývat svým "domovem". Momentálně mi nezbývá nic, než ho hledat v osobách, které ve mě vzbuzují jístý afekt, protože hmotný se zatím nenašel ...
Chvilku jsem v Ostravě, pak na Sicilií, kde lítám z jednoho města do druhého. Přestože jsem se naučila mít věcí tak akorát, aby se vešly do jednoho kufru, hledám na sobě pořád milion chyb a shazuji se, že nikdy nebudu tak DOKONALÁ, jako ta, nebo ta další ... Ach to porovnávání.
Občas se mi zasteskne nad časy, kdy jsem chyby jednoduše nevnímala a snažím se přijít na kloub způsobu, jak se mi to dařilo s takovou lehkostí. Mávnutím ruky to jednoduše shazuji to na to, že jsem měla svůj pokoj, svůj svatý klid, rodiče byli ještě spolu, snažila se ve škole, měla jistý "rozvrh" svého života a nepotřebovala jsem nikomu nic dokazovat. Byla jsem štastná a v tu chvíli jsem si nemoha přát více. Vše mi přišlo DOKONALÉ.
Víte, v čem spočíval ten "magic trick"? Nazývejme ho "Slepost a naivita". A ten bych také ráda opět našla někde v regálech běžných supermarketů a starala se jen o to, že když dojde, tak musím rychle do obchodu a všechno bude OK.
 Kéž by se dala i ta "flegmatičnost" sehnat například ve formě tabletek. Jednou denně a máte "na háku" všechno a všechny. Pokud patříte mezi lidi, kteří si berou vše až moc k srdci, tak "vítejte v klubu" ... Věřím, že byste tyto tablety také rádi uvítali.
Závidím svému "náctiletému" JÁ, jak mohlo být tak slepě štastné a přirozené. Cítím totiž, že káždým rokem a přibývájicí svíčkou na dortu mi přibývají i "vrásky" které si dělám z "problému", které pro mě před pár lety neexistovaly ani ve snech ( tak proč mě náhle vše tak nesmírně tíží?).

Rozhodla jsem se, že bych se ráda opět věnovala své blogerské činnosti. Samozřejmě budu pokračovat na svém YT kanále, ale není na škodu se občas nechat vést inspirací a prostě sepsat, co se zrovna honí hlavou. Začne to pak dávat i větší smysl, aneb přesně to, co chci dám svému životu. Smysl. Neříkám, že chci něco logického. Na tom mi vůbec nesejde, ale hlavně at se v tom smysu vyznám já, aniž bych kvůli něj mizela za nějakým "ideálem" či "smyšlenou image".
Momentálně je můj život dosti chaotický, to ano, ale také mě čeká řada nových změn, které mu možná začnou dávat ten smysl, o kterém sním. A samozřejmě se nemohu dočkat, až se s Vámi o něj podělím.


doporučuji přečíst na 100% - nejvíce mě mrzí, že jsem si ji pořídila až ted :(






Sladké sny.
Vaše zmatená, ale natěšená V.

Friday, January 15, 2016

Changes.

Pomalu, ale jistě se snažím měnit vše k lepšímu.
Už je to 5 dní, co jsem si nezapálila a přiznávám se, že první 2 dny, nebýt mentolových bonbonů, bych do toho spadla znova. Teď uz dokonce nevnímám bolestivě ani to, když někdo kouří u stolu se mnou. Snažím se dokonce kontrolovat, abych z toho nepřibrala, jelikož jsem si všimla, že dostávám častěji chuť něco strčit do pusy a nemůžu se dočkat, až to skončí. Kdo mě sleduje na instagramu @virginiett, si mohl všimnout postu, ve kterém popisuji svoji story z 2. Letého vegetariánství na 4. měsíční "mrtvolkožerství" a návrat k vegetariánství. Také jsem dodala, že bych ráda přešla na vegan stravu, jenže ... Nežiji doma. 4/7 jsem u tety a 3/7 u svého přítele a jeho rodiče lze lehce zařadit do "striktně konzervativní" kategorie lidí. Umíte si tedy představit, jak se mi snažili a doteď pořad snaží "vecpat" fakt, že maso je zdravé, že se musí jíst atp. Teta na tom není "tak špatně", ale taky z toho není 2x nadšená a pokaždé, když sednem ke stolu vytahuje to, že je potřeba jíst vše, aby byl člověk skutečně zdravý. Jsem docela ve slepé uličce, protože mi veganství ani jedna z těchto dvou stran neakceptuje a ještě se budou urážet, protože tady jsou na jídlo hrozně citliví a nepřijímají odmítnutí jejich delikates, ani za nic. Nevím si rady, jen vím, že chci změnu. Další z důvodu je samotný můj přítel, který si ze mě neustále utahuje, už jen proto, že nejím maso, zkuste si představit jeho reakci na "vegan" změnu. Hrozně mě štve, že tady všichni mají potřebu strkat nos do věcí, do kterých jim nic není a nikdo je nežádal o názor ( a to teď mluvím obecně o všem).  Cítím zoufalství.  Na sobotu/nedeli chystám článek, který snad někomu příjde nápomocný a něco si z něj odnese. 


Musím přiznat, že dnes mi to s "vegan" stravou šlo lépe. Začala jsem snídani vegan sušenkami, o kterých jsem si mýlně myslela, že jsou zdravé. HaHa. Po chvilce se podívám na ingredience a co nenajdu? Samozřejmě palmový olej. Jen co jsem se zvedla, už letěly do koše. Za tohle ja platím 4€ jeden balík? No prosím. Tohle Valsoia dost přehnala. Kolem půl 11. Jsem dostala strašný hlad a dala si bagetku s mozzarellou (ehm, hlenem - fuj, jak stačí pozměnit jedno slovo a hned se mi převrací žaludek. Škoda jen, že si na to ve škole nevzpomenu, když zrovna umírám hlady). U oběda už jsem byla hodnější a naložila si talíř podle mého gusta. Fazolové lusky, hrášek a rajčatový protlak. Do toho jsem to zajídala wrapem.

 Odpoledne jsem dostala hlad a ikdyž na mě z kuchyňské linky volal jablečný koláč, jsem radši sáhla po dvou jablkách a jednom banánu ( chápejte, hlad je svině) a na večer si k Markovi vezu quinou s rajčatovým protlakem a hráškem. Myslím, že pro dnešek by to ani nemohlo jít lépe (až na ty hnusné, nezdravé sušenky a bagetku). Tady to máte tak komplikované když jde o vaší stravu vs. lidé okolo, nebo zdravé jídlo vs. vaše chutě ? 
Přeji krásný páteční večer a do života tolerantní okolí ❤️ 
Lots of Love, yours V.

Wednesday, January 13, 2016

REC. | last couple of days


Zdravím! Tak co? Užily jste si víkend? Já měla pracovat, ale bohužel se pro mě nenašlo místo (což budu muset nějak vyřešit, protože to byla podpásovka, kterou jsem nečekala), takže jsem se cele 3 dny cítila naprosto zbytečně. O to více času jsem aspoň strávila s M., i když jsme nic extra záživného nedělali. V pátek večer byla nuda, na což nejsem zvyklá, jelikož v barech bývá obvykle docela plno. V Itálií se chodí "do clubu na party/tančit" častěji v sobotu, ale pátky večer tráví v barech klidnějším popíjením. O to větší překvapení, když jste na ulicích nepotkali živou duši. A co jsme nakonec dělali? Sedli jsme si do podniku, kam se chodí, jak pít, tak jíst, tak odpoledne na čaj a sušenky. A co jsme si dali? V 7. lidech to byly 4 čaje, pivo a dva koktejly. Hrály jsme celý večer UNO a poklidněji se bavili. V Sobotu si M. vychrapával do 1. a pak jsme vyrazili na "poobědové" kafé za kamarády ( i když ve skutečnosti obědval jen M.). Z domu E. , který leží poměrně vysoko je nejvíce boží výhled. Přímo dechberoucí. 
Ke kávě přinesla ořískové pusinky, které mi chutí hrozně moc připomínaly vanilkové rohlíčky, takže jsem si konečně mohla vynahradit to, že jsem letos témeř žádné cukroví neměla (i když mi k Vanoční atmosféře těch 22 stupňů a posedavání venku na terase moc nepomáhalo).  Kolem 4. jsme obě dostaly strašný hlad, tak jsme se teprve pustily do "vaření" obědu, aneb já dvě vajíčka a ona carpaccio. Do toho jsme obě pojídaly salát a chválily se, jak jíme "light" a přitom ... Obě jsme moc dobře věděly, že zas tak "light" nebude. Večer jsme pak (stejná sestava, jako v pátek) sešli a vrátili se až kolem půl páté. O to hůř se mi pak o 4 hodiny později vstavalo na mši, ale zvládla jsem to a o půl jedné teprvé snídala Cappucino v baru poblíž. 
Nedělní odpopoledne bylo ve stylu procházek, posledního čaje, předvečeřovou "Coronou" a pizzy ( kterou jsem zkusila ve vegan verzi bez mozzarelly, protože se mi po "mléčných produktech" dělá zle a měla jsem radost. 
V pondělí jsme po škole jeli do Palerma kouknout po Slevách v nákupním centru, ale jelikož jsem neměla peníze navíc na takovéto rozhazování, jsem se ani nechtěla po ničem dívat. Nakonec jsem ale v H&M našla dva "basic" kousky, které mi v šatníku vážně chyběly ( brzy ukáží v New In postu). Po nákupech jsme jeli do pizzerie, kde jsem z hladu snědla po 100 letech celou pizzu a druhý den ráno mi bylo neskutečně špatně. Určitě tomu nepomohl ten Magnum po večeři. Včera i dnes jsem zůstala doma, protože mi nebylo dobře, tak z nudy zapisuji nápady a plány do budoucna. Zacala jsem sledovat různá videa s "Vegan" tématikou a ráda bych se ji držela, tak mi držte palce, protože tady je to ještě těžší dodržet, jak v Ostravě. Nakoupila jsem spoustu ovoce a zeleniny a snad se mi podaří z toho časem udělat životní styl. Dnešek a zítřek budu věnovat studiím, ale chystám pro vás článek o tom, jak jsem se zbavila akné s velmi jednoduchým návodem. Přeji krásný den :3 


Lots of Love, yours V. ❤️



Friday, January 8, 2016

Comeback!

... aneb zvládla jsem tento školní konec týdne docela v pohodě. Žádné vážnější újmy na psychice, ani nic podobného, naštěstí. Co se týče mých předsevzetí? Hrůza! Každé ráno vstanu a říkám si, jak vydržím nejíst sladké, jak si nebudu dávat lepek, protože je mi pak zle a to samé s mléčnými produkty. Slibuji si, že vydržím nekouřit, ale každá výmluva je mi dobrá k tomu, abych to porušila. Prosím, že v tom nejsem sama? Že na vás taky volají z trafiky cigarety, a z ledince cukrovinky, kterých tam je nadbytek, protože žiju s tetou, která tady má neustále děti jejich dvou dcer ( ano, je to tady, zase se vymlouvám)? A vlastně i mně, protože těch dětských svačinek nespořádám o nic méně. A zase a zase. A to je prosím dnes kterého? 8.1.? No vida. Tleskám si. Vypadá to nadějně. Kolem 6. večer se chystám na obvyklou cestu vlakem do CdO, tak se teď snažím dobře sbalit kufr, ať mi zase něco nechybí. ( I ) V tomhle jsem otřesná. ( to "I" v závorce vypadá trošku jako zadek, a mezi uvozovkami zas jako ta zelená chobotnice ze Spongeboba, že? ).  Samotná má denní strava je vtipná sama o sobě. Jde na ní přesně vidět, jak se snažím, pak to pokazím, snažím, pak zase pokazím. Houpačka. Vlny. Sacharidové vlny. Jenže ty moje jsou spíše "tsunami" žíznivé po cukru. Třeba dnešní ráno - horká voda s citrónem, po 30 min. 4 rýžové galetky s cottage. Ve škole jsem dostala hrozný hlad a dala si mléčno/máslovou housku s marmeládou, kterou mi ráno teta hodila do kabelky,. ( vykouřila asi 5 cigaret)x Příjdu domů a čeká mě losos s hráškem, ale samozřejmě mě po 2,5 hodinách opět přepadne hlad a dám si Kinder Paradiso, že? Do toho těch milion chutí, které přichází s každou nezapálenou cigaretou ... Jsem docela v čudu. Vím, že psaní blogu většinou bývá o tom, že blogerka radí čtenářům, ale nevíte náhodou někdo, co mám dělat? Jak mi pomoci? Prosím? Byla bych vám neskonale vděčná. Ted' mám v plánu skočit do sprchy a budu se modlit, aby šel ze mě spláchnout i všechen ten extra dnešní cukr/tuk. Noták.  Nejspíš se ozvu, až v neděli, jelikož jsem zítra celý den v práci, tak se mějte moc krásně a hlavně buďte silnější než já a naučte se poslouchat pouze hlas, který vás nutí snít už delší dobu, ne ten, který vám říká, že vám malý dezert po obědě neuškodí. On se objeví sice nevinně, ale napáchá škod, že se nestačíte divit. Ten vás vážně rád nemá. Nevěřte mu! Je to podvodník. 
 Lots of Love, yours V. 

Wednesday, January 6, 2016

Když citíš, že je třeba vše začít znovu ...



Tak, kde jsem to skončila? Aha, na konci záři. Od té doby se toho změnilo tolik a vše tak neskutečně rychle, že mi příjde, jako bych říjen/listopad/prosinec proplouvala pod hladinou. Viděla jen to krásné kolem, ale necítila/neslyšela a nevnímala. Nechtěla jsem si dovolit probuzení, ze strachu, co by mohlo přijít potom. I když by to nutně nemuselo znamenat zlo ... Jsem si radši proplouvala kolem. Nekladla jsem si otázky, jestli jsem vážně šťastná, ale soustředila se spíše na to, abych se ani nepotopila, ani nevynořila. Znáte ten pocit? 
Zítra ráno se po dvou týdnech vracím do školy a vůbec se mi tam nechce. 2 měsíce a stále nemám kamarádku, na kterou bych se tam těšila. Jediné štěstí je, že tam musím vždy vydržet jen 7 hodin denně a to od 8:00 do 14:00. Víte, v Itálii mají za cely den pouze jednu jedinou přestávku. Ano, čtete dobře. Jednu. A to od 10:20 do 10:35. Není tam nic podobné mé předešlé škole. Snažím se moc nepít, abych nemusela na toaletu. A tu jedinou přestávku vždy trávím sama, ať už kouřením, nebo pojídáním svačiny. Jak vzrušující.  Ale už bylo dost lamentovaní o mé školní docházce. Přijela jsem v pondělí večer z  Vánočních prázdnin, které jsem strávila v Ostravě u rodičů. Jak příjemné překvapení mě tady čekalo po návratu. Z příšerných a zasněžených
-15 na krásných 20 stupňů během pár hodin. 
Byla jsem tam na dva týdny a za ty dva týdny si uvědomila, jak moc se mi ve skutečnosti stýskalo/nestýskalo. Chybí mi mé kamarádky. Chybí mi možnost mít přes ulici kavárny/obchody/náměstí. Chybí mi možnost nákupu zralého avokáda. Chybí mi celkově zdravé jídlo. Chybí mi kino. Chybí mi i MHD, přesto, že jsem ho využívala zřídkakdy. Chybí mi spolužáci. Chybí mi rodiče. Sobotní práce v pizzerií ... 
... přesto bych se už asi nikdy nechtěla vrátit zpátky. I když se mi stýská na tolik věci, nezapomínám na ta depresivní období temna a zoufalství. Bez inspirace/motivace a chuti jít dál. Bez Snahy Vstávat každé ráno s vysněným cílem. 
Chtěla bych vám toho tolik povědět, ale Ani nevím, kde vůbec začít. A možná, že je to i dobře, protože už tak se tady moc vykecávám.  Rozhodně bych vám chtěla popřát vše nejkrásnější a nejkouzelnější do Nového roku. Ať se  ženete za vašimi sny co nejdůkladněji a nejodhodlaněji a přitom nezapomínáte na to oceňovat každý svůj sebemenší krůček a hlavně svoji osobu teď a tady, protože právě ona a nikdo, ani nic jiného, vás neposune tam, kam si přejete. Radujte se z každé maličkosti a především z toho, že jste zdraví ( dokud to zdraví ještě máte, protože se nedá koupit a bez něj jsme nadobro ztraceni.) 
Dejte do toho vše, pokud nechcete dosáhnout jen polovičního výsledeku. Věřte vaším snům a jejich realizaci, protože není nic kouzelnějšího než žít svůj vlastní sen. 
Dobrou noc a sladké snění (nejen v noci). 
Držím palce ❤️ 
Lots of love, yours V.

Sunday, September 13, 2015

Summer (almost) empties | aneb bez čeho jsem se v létě neobešla.

Dnes mám pro vás připravený "poprázninový" článek o kterém bych se ráda rozepsála. Už jsem to jednou psala  … jsem neskutečně pohodlný člověk. Najdu něco, co mám ráda a toho se držím zuby nehty. Ano, někdy je to hrozná nuda se stále držet stejné rutiny, ale pro mě je to něco, bez čeho bych se neobešla. Vždy potřebuji mít na vše 100% spoleh, at už se to týče čehokoliv, jinak se začnu vztekat a  jsem naproto nesnesitelná. Pak dokáží jen lamantovat kvůli tomu, že nějaký malinký detail nebyl zrovna takový, jaký já jsem chtěla ( asi mám nějaký problém ...) . Proto jsem se tedy chtěla pochlubit tím, že i takový maniák, jako jsem já se v Italií dokázal odkázat na produkty, které neznál a vložit se do jejich rukou. Pojdmě se tedy podívat, které to jsou.

 Suchý šampon - přesněji tento od Batiste. Bohužel jsem si do Itálie přivezla jen ten travel size a nebýt toho od C. ( Aussie Miracle DRY, na který jsem si po pár použitích zvládla zvyknout, i přes jeho zvláštní vůni a lepivou konzistenci), tak nevím, jak bychom to zvládly. V tom neskutečném vedru to my holky máme joo těžké. Hlavně když máme dlouhé, husté vlasy. A mýt si je každý den rozhodně s tím, jak málo jsme měly časů nepřipadalo v úvahu. 


V Itálií mi také hodně zesvětlaly vlasy. Zčásti za to mohu poděkovat sluníčku a slané vodě a zčásti produktu, který najdete o kousek níže. To ale znamenalo, že potřebuji na obočí světlejší stín, jelikož to začínalo vypadat dosti nepřirozeně a nakonec jsem se v drogerií rozhodla pro tuto paletku od Rimmel v odstínu 002 Medium brown, která je pro "špinavý blond" ideální volbou a stála pouhých 7 euro.
na jedné straně najdete vosk, na druhé stín a dole kartáček na řasy ( který mám někde zatoulaný v kosmetické taštičce) a štěteček. 
Korektor mi došel jako jedna z prvních věcí a když jsem v drogerií objevila tenhle ( Maybelline Instant anti age concealer) , tak byl asi za sekundu v košíku. Pokud taky tak "žerete" youtube, jako já rozhodně tento produkt znáte a toužíte ho vyzkoušet. To, jak zázračně "youtuberkám" zmizíkuje kruhy pod očima bylo něco, co jsem si nemohla nechat ujít. Bohužel jsem udělala obrovský přešlap ve volbě odstínu. Krom toho jsem si jej mohla maximálně vynachválit. Na léto je těžší, protože má hutnější konzistenci, ale na zimu by byl přímo ideální. 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...