Friday, January 13, 2017

BACK TO SICILY // myšlenkové pochody z letadla - jak jsem málem umrzla v našem bytě




Ahoj všichni!

Momentálně letim asi "pěstotisíc" kilometrů v oblacích. Jako opravdu... IRL ( je to i radostí, to si pište, po měsíci se konečně vracím na Sicilí!).
 Když teď přemýšlím nad tím, co často slychám od lidí, tak se v oblacích vyskytují celkem pravidelně, ale dnes je to jiné. Opravdu sedím v letadle. A víte jak. Když si do letadla nevezmete časopis/knihu (nebo si ji vezmete a pak zjistíte, že sedíte u nouzového východu hned u okna a nesmíte mít nic pod sebou, ani při sobe) a nejste dostatečně flegmatičtí na to usnout ( protože moc dobře víte, jak u toho vypadáte a ta otevřená pusa se slinkou na kraji taky není moc sexy), Vám nezbývá než hrozně usilovně přemýšlet, co ted. Asi jsem za to vděčná, že jednou za čas si prostě z nudy nemůžu otevřít sociální sítě, ale čelit realitě.

A tak se koukám kolem sebe a zjišťuji, že:
 a) většina lidí je tady flegmatických, protože spí , at uz mají slinku, nebo pochrupuji
      (doporučuji pořídit si černé brýle podobného tvaru jako wayfarer, které dobře vypadají a přitom jsou nenápadné a na spaní v letadle/vlaku atp. ideální!)
 b) opravdu existují lidé, kteří si v letadlech pořizují gumové hodinky za 20€, dají si třeba "lazaně", nebo jim nedlělá problém zaplatit 3
 za "panini" velké, jako moje dlan ...
 c) ti nespící a "nejedící" bud momentálně škrábou stírací los, nebo si čtou (neplatí pro nešťastlivce u nouzových východů, ale ti stejně buďto spí, nebo mezi sebou hovoří ...

což mi připomíná to, že jsem tady vlastně "sama" (i přes těch cca.150 pasažérů, nebo kolik jich tam bylo) - ale NECÍTÍM SE tak!
 Radši budu sama ve svých myšlenkách, než vymýšlet témata k hovoru po celé 2/1,5 hodiny s někým, jen protože je příliš přátelský ( což btw. na letadlech nesnáším, protože nemáte "kudy utéct", takže bud se rozodnete působit jako nepříjemná kráva, ale pak Vás svědomí bude sžírat po celou dobu, co budete vedle sebe mlčet, nebo se dozvíte kolik má "člověk" vedle Vás vnoučat, psů, dluhů a zdravotních problémů a vy si jen říkáte, jak je možné, že po tom všem je takový člověk ještě schopný cestovat (bez urážky) - vím, že je těžké na těch sedačkách z domu pro panenky namačkaných vedle sebe cítit osobní prostor, ale zkusme třeba předstírat. Chjo.)
Víte, my introverti Vám budeme nesmírně vděční a opravdu to neděláme schválně, že působíme nesympaticky. To byste teprve čučeli, jak trapně vypadáme, když se v křeči snažíme působit kamarádsky a extrovertně 
😡. )
Zatímco jsem si do poznámek zapsala tohle všechno uběhla cca. další půl hodina.
Já už chci dolů! Za svým mužem <3
Zatímco pomalu přistáváme si jenom představuji, jak přivítám M. tak, jak to dělají v těch filmech (když se po dlouhé době vítají tím, že běží k sobě a muž zvedne ženu a třikrát s ní otočí ve vzduchu a položí, jako by vážila 20 kilo).
Akorát bych to nebyla já, kdyby v tom nebylo pár háčku ...
Jsem na to příliš stydlivá. Můj muž by 100% skončil na zemi s nějakou zlomeninou, protože nikdy neměl zrovna rychlé reflexy a k tomu všemu je prakticky jen o 10 centimetrů vyšší  ( vidíš, lásko, jak jsem šikovná, že kvůli tobě lžu, i když oba víme, že ve skutečnosti těch centimetrů je 5 a ty si tohle stejně nepřečteš, protože česky neumíš?) a řekněme i drobnější (až na ty ramena, boky, pupek a po svátcích i "double chin" haha) než já a dokonce jsem si zapomněla koupit žvýkačky, takže ted musím čelit tomu trapnému momentu, že můj polibek bude vsechno, jen ne filmový.

Tuesday, January 10, 2017

the DREAM that you WISH will come TRUE


Dobré den všem!
Tady máte popsáno přesně do detailu, jak se mi podařilo splnit každou položku na svém WISHLISTU z Vánoc roku 2014 za 2 roky úplně NEVĚDOMĚ!

Tímto chci jenom ukázat to, že sny se plní. At už máte malé, nebo velké ... Musíte být trpěliví a příliš na tom nelpět. Neurčovat si přesné datum a nestresovat, protože se po týdnu stále nic neděje. To pak není život. Pamatujte na své sny, ale nezaměřujte se jenom na ně. Uvidíte, že co se má stát, se stane i tak :)
Mě se to vše splnilo a sama nevím o tom, že bych se nějak šíleně snažila. Spíš jsem na svůj WISHLIST úplně zapomněla!
Mějte víru a uvidíte zázraky.
PINKY PROMISE!

Monday, January 9, 2017

MUSÍŠ BÝT LOĎ!!

Ano, ty tam! Ty vzadu a ty vedle! A tebe taky vidím. Pro všechny to platí!
Ne, vážně jsem se nezbláznila (nebo aspon doufám). Musíme být jako Loď. A hned Vám vysvětlím proč. Už pár dní se mi děje hromada zvláštních věcí (nečekaně) a v hlavě se mi to hemží myšlenkami ve dne a o to více v noci. Myšlenky se mi snažily postupně ukazovat a napovídat mi, abych si z nich něco vzala, ale ty mršky ne a ne stát na místě, tak jsem vzala poznámky na svém telefonu a začala je sepisovat. Vzniklo z toho tohle:

"Znáte ten pocit, když něco zjistíte a změní se Vám perpektiva (a nálada) o 360 stupnů?
 Dám Vám úžasné příklady z mého každodenního života.
 Tady máme první: Vždy, když mam v hlavě představu, že momentálně určitě hubnu, se cítím skvěle. Jím zdravě, motivuji se, jsem na sebe i milejší a říkám si, jak zvládnu i nemožné a jak do léta budu podle svých představ dokud (dramatická znělka) ... Se nepostavím na váhu! A tímto prosím, dámy a pánové, skočila veškerá moje motivace. V tu ránu si začnu nadávat, že jsem na nic, že budu navždy tlustá, že se dost nesnažím. Přitom mám pořád to samé tělo, jako večer předtím, kdy jsem se po sprchování chválila, že už mi lezou "brišáky"
 😂  Ne,ono se mi nezměnilo přes noc břicho. Změnily se myšlenky a to jakou jim dávám důležitost! 

Wednesday, January 4, 2017

2017 READY FOR YA!



31.12.2016 - CESTA Z PRAHY DO OSTRAVY 

Zdravím!
Divím se, že jsem se přes svou lenost ze sváteční letargie zvládla přemluvit na mini článeček.
 Už máme konečně  po svátcích!
Víme jaký je kalendářní den. Začínáme opravovat 2016 na 2017. Kila šly nahoru, ceny šly dolů a i přesto, že všude jsou slevy, já nemám v kapse ani cent. Přiznejte se, kdo to tak taky má?
Celý den bych jenom trávila doma zachumlaná v dece s hromadou "JUNK foodu", falešným krbem na bráchovém notebooku (:D) a online streamingem různých seriálu/filmů s rychlou wi-fi ( obzvlášt jsme si s mámou poslední večery oblíbily "Disneyovky", ty jsou prostě srdeční záležitostí <3)
 2 večery zpátky nám začalo chumelit, už i v Ostravě a z domu bych nejraději nevystrčila ani špičku nosu. Včera ráno jsem taaak litovala bratra, který v té sněhové vánici musel brzy do školy. Jednoduše jsem nikdy nebyla zimním typem a ranním ptáčetem jakbysmet. Z okna a fotoaparátu je na zasněženou krajinu krásný pohled ... první vločky sněhu jsem si třeba nesmírně užívala, ale ve městě to okamžitě zčerná. Na náměstí jsem objevila novou kavárnu, tak jsme si s K. daly včera včer sraz na "kafíčko" a něco malého  k snědku. Ta atmosféra byla úžasná, v kavárenském interiéru přebývají teplé odstíny s příjemným tlumeným světlem, obsluha byla usměvavá, ochotná a příjemná a jejich focaccia mi vystačila zároven jako svačina i večeře, jak byla obrovská. V kavárně bylo celkem prázdno, až na jeden stůl a nás dvě, takže to celkově působilo uklidnujícím dojmem. Na křeslích, kde jsme se usadily, jsme seděly víc než pohodlně a já měla nádherný výhled na osvícený stromek uprostřed náměstí. Mimochodem kavárna nese název JAM a najdete ji na stejné straně, jako např. Polo café, nebo cukrárnu Babička.

Wednesday, December 28, 2016

Ty nejcennější darky do papíru nezabalíte.



Ciao!

Tak co, jak jste si užily letošní Vánoce? Já musím říct, že ty moje letos byly obzvlášt netradiční a není to ani tak tím, že jsme poprvé večeřeli v 5 večer (více se dozvíte níže), jak tomu chce česká tradice.
Rozhodla jsem se napsat článek, jelikož si myslím, že bych tím na YouTube nepředala přesnou ideu toho, kam tím vlastně mířím. Myslím, že některé myšlenkové pochody zní uspořádaneji psanou formou (díky čemuž vznikly deníky, nebo ne?).

Byla nebyla rodinka italů, kteří se, přestože žili dlouhá léta daleko od slunné Itálie, nezapomínali rok co rok držet vlastních tradic. Přesněji u nás doma jsme na Štedrý večer nikdy nejedli dříve, jak ve 
20:00 ( a to byl jeste minimum), protože jednoduše v Itálií (děti ted prosím přeskočte tuto větu, at nejste zklamaní) nevěříme na "zlaté prasátko" a rozhodně je nemožné, aby se tradičně skoro celý den nejedlo. Všichni moc dobře víme, jak Italové "žijí aby jedli", tudíž by to ani nepřipadalo v úvahu.

Thursday, October 6, 2016

Mini Výlet v Olomouci.


omouvám se za kvalitu - fotky jsou z Insta Stories
Tak to byl teda den! Před pár hodkami jsem se s těžkým srdcem vrátila z Olomouce, kam jsem jela navštívit mé nejmilejší kamarádky, které jsem neviděla od období Vánoc ...
Znáte to. Venku už je to pěkných pár dní co leje, jako z konve a vám se nechce nic než ležet, dívat se na filmy a pojídat vše okolo sebe, natož se vydat na výet někam do neznáma.
Jako správná kamarádka jsem chtěla dodržet svůj slib a o půl 11. jsem vyrazila směr hlavní nádraží. Počítala jsem s tím, že mě k "nádru" v tom dešti odveze tatka, ale marně.

Tuesday, October 4, 2016

#VirgiSpiceLatte _ ne(Existuji)


"Ne!", říkám si v hlavě zatímco pěstí neohrabaně utírám slzy, které mi pomalu stékají dolů po líčku směrem ke krku. Není to dokonalé, nikdy nebude a nebylo ...   jak by vůbec mohlo? Proč mi prostě nedokáže vlézt do hlavy, že DOKONALOST neexistuje? Proč se pořád snažím všude vypadat, že mám vše pod kontrolou a předstírat, že mi to jde "jako mávnutím kouzelného proutku"?
 Ono na to je vskutku krásný pohled, vid že ano? Také se mnohem raději dívám na sluníčkové fotografie, zatímco si představuji, jak bezchybný život ten človíček musí mít a sama se zasním nad tím, že jednou se jim také budu moci pyšnit a všichni mi jej budou závidět ... Prostě WTF? Kdy jsem se vůbec dostala do stádia, kde mi více sejde na tom, jak věci vypadají před ostatními, (a že mi je budou "závidět") než na tom abych vnitřně byl spokojená, což by snad mělo být prioritou?


Povlečení na dvojlůžko - IKEA 
Denně přistihuji sama sebe, jak aranžuji, např. svůj Instagram, co nejvíce ideálně a přitom se snažím zakrýt všechen ten zmatek, co se za celý den v mém životě odehrával. To přece nejsem já (!!!) a v tom je ten největší vtip.Vždy jsem byla proti povrchnosti a falešnosti a náhle je opak pravdou. Působím jako bych měla organizaci v malíčku a neměla si v životě na co stěžovat. Z fotek to vypadá na to, že mám vysněný pokoj, krásné snídaně v čisté posteli, dokonalé práce na pláži ( přitom jsem v létě byla, jako ředitelka vápenky, protože jsem se rozhodně neměla čas opalovat) a stále pozitivní náladu ... Pravdou je, že v pokoji mám jen postel a pojízdný věšák, kuchyn zatím nemáme. Našli jsme mini ledničku a pořídili si pár nezbytností, jako jsou misky, talíře, příbor a varnou konev a tak si prostě žijeme. Minimalisticky.
Ve skutečnosti to ani není můj pokoj, ani byt. Já totiž pokoj ani nemám. Už rok si "lítám" z místa na místo. Jsem tak trochu "gipsy" se snem o tom, jak jednou budu mít místo, které budu moci nazývat svým "domovem". Momentálně mi nezbývá nic, než ho hledat v osobách, které ve mě vzbuzují jístý afekt, protože hmotný se zatím nenašel ...
Chvilku jsem v Ostravě, pak na Sicilií, kde lítám z jednoho města do druhého. Přestože jsem se naučila mít věcí tak akorát, aby se vešly do jednoho kufru, hledám na sobě pořád milion chyb a shazuji se, že nikdy nebudu tak DOKONALÁ, jako ta, nebo ta další ... Ach to porovnávání.
Občas se mi zasteskne nad časy, kdy jsem chyby jednoduše nevnímala a snažím se přijít na kloub způsobu, jak se mi to dařilo s takovou lehkostí. Mávnutím ruky to jednoduše shazuji to na to, že jsem měla svůj pokoj, svůj svatý klid, rodiče byli ještě spolu, snažila se ve škole, měla jistý "rozvrh" svého života a nepotřebovala jsem nikomu nic dokazovat. Byla jsem štastná a v tu chvíli jsem si nemoha přát více. Vše mi přišlo DOKONALÉ.
Víte, v čem spočíval ten "magic trick"? Nazývejme ho "Slepost a naivita". A ten bych také ráda opět našla někde v regálech běžných supermarketů a starala se jen o to, že když dojde, tak musím rychle do obchodu a všechno bude OK.
 Kéž by se dala i ta "flegmatičnost" sehnat například ve formě tabletek. Jednou denně a máte "na háku" všechno a všechny. Pokud patříte mezi lidi, kteří si berou vše až moc k srdci, tak "vítejte v klubu" ... Věřím, že byste tyto tablety také rádi uvítali.
Závidím svému "náctiletému" JÁ, jak mohlo být tak slepě štastné a přirozené. Cítím totiž, že káždým rokem a přibývájicí svíčkou na dortu mi přibývají i "vrásky" které si dělám z "problému", které pro mě před pár lety neexistovaly ani ve snech ( tak proč mě náhle vše tak nesmírně tíží?).

Rozhodla jsem se, že bych se ráda opět věnovala své blogerské činnosti. Samozřejmě budu pokračovat na svém YT kanále, ale není na škodu se občas nechat vést inspirací a prostě sepsat, co se zrovna honí hlavou. Začne to pak dávat i větší smysl, aneb přesně to, co chci dám svému životu. Smysl. Neříkám, že chci něco logického. Na tom mi vůbec nesejde, ale hlavně at se v tom smysu vyznám já, aniž bych kvůli něj mizela za nějakým "ideálem" či "smyšlenou image".
Momentálně je můj život dosti chaotický, to ano, ale také mě čeká řada nových změn, které mu možná začnou dávat ten smysl, o kterém sním. A samozřejmě se nemohu dočkat, až se s Vámi o něj podělím.


doporučuji přečíst na 100% - nejvíce mě mrzí, že jsem si ji pořídila až ted :(






Sladké sny.
Vaše zmatená, ale natěšená V.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...