Friday, February 17, 2017

Divné fakty o italech // SNÍDANĚ - zimní edice


Zdravím všechny!
 Už je to pěkně dlouho, co jsem takhle nezasedla k počítači s vůlí napsat článek. Na tohle to téma chystám udělat video, ale pro lepší "zapamatování" jsem zvolila i cestu "blogerskou", aby to bylo i více-méně přehlednější.

Vím, co si v tuto chvílí říkáte: Vždyt já znám "S Italem v kuchyni", do Italských restaurací chodím každý den na "meníčka" a pizzu si dávám skoro každý den, nemluvě o těstovinách, aaaale ...
 To není tak snadné. Já, jako rozená italka (máma a táta italové), jsem po roce komplétně musela změnit pohled na to, co vlastně italové od jídla požadují (která striktní pravidla dodržují) a jak se "běžně" stravují. A v dnešním čláku budu rozebírat italské ...

Snídaně 

Světe div se, italové a snídaně (+ svačiny) nejdou moc dohromady.
Ptali jste se někdy sami sebe, proč tady ještě pořád nemají Starbucks, Costa coffee, Caffe Nero apod,? Kavárny, jako místo samo o sobě jsou všechno, jen né italské. Italové totiž nevidí v "kafíčkování" formu relaxace, ale úplný opak a pokud je uvidíte v baru po 12. hodině odpoledne, tak budto sedí u čaje a sušenek (vzácně), nebo u "aperitiva" ( o tom se pobavíme v příštím článku), nebo jednoduše přišli pro "rychlou dávku energie", kterou vypijí u pultu a déle se nezdržují ... 




 Ráno, když příjdete do baru, uvidíte u barového pultu stojících nejméně 4/5 osob.
U toho samého pultu oni ve stoje a co nejrychleji "posídají"a jdou do práce. Vzácně je uvidíte jíst.


Když jsem se ptala většiny svých kamarádek, proč ráno nesnídají, odpověděly suše, že po ránu nemají hlad a jediné, co do sebe dokáží "hodit" je caffé (které vnímají, jako "palivo").
Caffé musí být krátké, sladké a silné.


Když Ital řekne slovo "caffé" myslí tím "espresso" (také známé, jako "corto"(krátké)), né to "české presso", které je v Italií považováno za "americano",nebo také za špinavou vodu :D

Myslí tím naplnění malého kavového šálku do poloviny
Existuji také varianty "lungo" (dlouhé) = malý šálek naplněný do víc, jak poloviny.
Ristretto (zkrácené) = malý šálek naplněný po 1/4.

Pokud Vám příjde caffé moc silné, exituje varianta "caffé macchiato" = italské espresso + mléko ...
Když už jsme u těch káv, v Italií káva s více, jak "lžičkou" mléka, přestává být kávou (protože přestává mít požadovaný účinek a tudíž je "slabá a zbytečná") ...
Italové si občas "na chut" dají "cappucino", ale nikdy jsem nikoho neviděla pít "latte macchiato", které je v česku velice oblíbené ...
Další zajímavým faktem je, že je "společensky nepřípustné", když si dáváte "cappuccino" či "latté macchiato" po 12. hodině odpoledne (proto by tady, jen těžko fungovaly naše oblíbené "marketingové" kavárny) a že si jej dáváte "nedejbože" s nějakým sandwichem, bagelem apod..
Ano, čtete správně ( a v restauraci by Vám ho nikdy neudělali).
Hlavním důvodem je především správné trávení a také chut jídla! Na to jsou italové "šílenci", tudíž se nesmíte divit, pokud se na Vás dívá okolí zvláštním pohledem, pokud si objednáte v baru "sandwich s lattéčkem". Tím, že si dáte kávu s mlékem prakticky neocenujete chut jídla, které máte před sebou a kazíte naproto nevhodným nápojem.
Také se nesmíte divit, že pokud si dáte "espresso" a "cornetto", přinesou nejdříve croissant, počkají, až ho sníte a pak až přinesou kávu. A to z dvou důvodů.

Za a) italské caffé musí být vždy teplé. Pokud vychladne, než Vám ho přinesou, je možné, že Vám přinesou nové "gratis".
A za b) neexistuje, že nejdříve vypijete caffé a pak až sníte croissant, protože caffé je považováno za "zabiják chutových buněk" nebo "hladu" celkově, tudiž by to bylo jednoduše zvláštní. 


Další důležitou poznámkou je, že pokud chcete v Itálií to, čemu v česku říkají "latté", musíte říct "latte macchiato", jinak dostanete čistě bílé mléko!
(latte = mléko)

Můžete volit mezi = "macchiato caldo" = espresso + teplá pěna, nebo "macchiato freddo" = espresso + studené mléko. Pokud z jakéhokoliv důvodu nesmíte/nechcete kávu, můžete zvolit mezi Orzo (něco, jako Caro), Jingseng a Decaffeinato (bezkofeinu).

Jak jsem psala, není běžné, je vidět něco sníst, ale když už ital snídá, tak je na prvním místě "cornetto" (český "croissant").

Friday, January 13, 2017

BACK TO SICILY // myšlenkové pochody z letadla - jak jsem málem umrzla v našem bytě




Ahoj všichni!

Momentálně letim asi "pěstotisíc" kilometrů v oblacích. Jako opravdu... IRL ( je to i radostí, to si pište, po měsíci se konečně vracím na Sicilí!).
 Když teď přemýšlím nad tím, co často slychám od lidí, tak se v oblacích vyskytují celkem pravidelně, ale dnes je to jiné. Opravdu sedím v letadle. A víte jak. Když si do letadla nevezmete časopis/knihu (nebo si ji vezmete a pak zjistíte, že sedíte u nouzového východu hned u okna a nesmíte mít nic pod sebou, ani při sobe) a nejste dostatečně flegmatičtí na to usnout ( protože moc dobře víte, jak u toho vypadáte a ta otevřená pusa se slinkou na kraji taky není moc sexy), Vám nezbývá než hrozně usilovně přemýšlet, co ted. Asi jsem za to vděčná, že jednou za čas si prostě z nudy nemůžu otevřít sociální sítě, ale čelit realitě.

A tak se koukám kolem sebe a zjišťuji, že:
 a) většina lidí je tady flegmatických, protože spí , at uz mají slinku, nebo pochrupuji
      (doporučuji pořídit si černé brýle podobného tvaru jako wayfarer, které dobře vypadají a přitom jsou nenápadné a na spaní v letadle/vlaku atp. ideální!)
 b) opravdu existují lidé, kteří si v letadlech pořizují gumové hodinky za 20€, dají si třeba "lazaně", nebo jim nedlělá problém zaplatit 3
 za "panini" velké, jako moje dlan ...
 c) ti nespící a "nejedící" bud momentálně škrábou stírací los, nebo si čtou (neplatí pro nešťastlivce u nouzových východů, ale ti stejně buďto spí, nebo mezi sebou hovoří ...

což mi připomíná to, že jsem tady vlastně "sama" (i přes těch cca.150 pasažérů, nebo kolik jich tam bylo) - ale NECÍTÍM SE tak!
 Radši budu sama ve svých myšlenkách, než vymýšlet témata k hovoru po celé 2/1,5 hodiny s někým, jen protože je příliš přátelský ( což btw. na letadlech nesnáším, protože nemáte "kudy utéct", takže bud se rozodnete působit jako nepříjemná kráva, ale pak Vás svědomí bude sžírat po celou dobu, co budete vedle sebe mlčet, nebo se dozvíte kolik má "člověk" vedle Vás vnoučat, psů, dluhů a zdravotních problémů a vy si jen říkáte, jak je možné, že po tom všem je takový člověk ještě schopný cestovat (bez urážky) - vím, že je těžké na těch sedačkách z domu pro panenky namačkaných vedle sebe cítit osobní prostor, ale zkusme třeba předstírat. Chjo.)
Víte, my introverti Vám budeme nesmírně vděční a opravdu to neděláme schválně, že působíme nesympaticky. To byste teprve čučeli, jak trapně vypadáme, když se v křeči snažíme působit kamarádsky a extrovertně 
😡. )
Zatímco jsem si do poznámek zapsala tohle všechno uběhla cca. další půl hodina.
Já už chci dolů! Za svým mužem <3
Zatímco pomalu přistáváme si jenom představuji, jak přivítám M. tak, jak to dělají v těch filmech (když se po dlouhé době vítají tím, že běží k sobě a muž zvedne ženu a třikrát s ní otočí ve vzduchu a položí, jako by vážila 20 kilo).
Akorát bych to nebyla já, kdyby v tom nebylo pár háčku ...
Jsem na to příliš stydlivá. Můj muž by 100% skončil na zemi s nějakou zlomeninou, protože nikdy neměl zrovna rychlé reflexy a k tomu všemu je prakticky jen o 10 centimetrů vyšší  ( vidíš, lásko, jak jsem šikovná, že kvůli tobě lžu, i když oba víme, že ve skutečnosti těch centimetrů je 5 a ty si tohle stejně nepřečteš, protože česky neumíš?) a řekněme i drobnější (až na ty ramena, boky, pupek a po svátcích i "double chin" haha) než já a dokonce jsem si zapomněla koupit žvýkačky, takže ted musím čelit tomu trapnému momentu, že můj polibek bude vsechno, jen ne filmový.

Tuesday, January 10, 2017

the DREAM that you WISH will come TRUE


Dobré den všem!
Tady máte popsáno přesně do detailu, jak se mi podařilo splnit každou položku na svém WISHLISTU z Vánoc roku 2014 za 2 roky úplně NEVĚDOMĚ!

Tímto chci jenom ukázat to, že sny se plní. At už máte malé, nebo velké ... Musíte být trpěliví a příliš na tom nelpět. Neurčovat si přesné datum a nestresovat, protože se po týdnu stále nic neděje. To pak není život. Pamatujte na své sny, ale nezaměřujte se jenom na ně. Uvidíte, že co se má stát, se stane i tak :)
Mě se to vše splnilo a sama nevím o tom, že bych se nějak šíleně snažila. Spíš jsem na svůj WISHLIST úplně zapomněla!
Mějte víru a uvidíte zázraky.
PINKY PROMISE!

Monday, January 9, 2017

MUSÍŠ BÝT LOĎ!!

Ano, ty tam! Ty vzadu a ty vedle! A tebe taky vidím. Pro všechny to platí!
Ne, vážně jsem se nezbláznila (nebo aspon doufám). Musíme být jako Loď. A hned Vám vysvětlím proč. Už pár dní se mi děje hromada zvláštních věcí (nečekaně) a v hlavě se mi to hemží myšlenkami ve dne a o to více v noci. Myšlenky se mi snažily postupně ukazovat a napovídat mi, abych si z nich něco vzala, ale ty mršky ne a ne stát na místě, tak jsem vzala poznámky na svém telefonu a začala je sepisovat. Vzniklo z toho tohle:

"Znáte ten pocit, když něco zjistíte a změní se Vám perpektiva (a nálada) o 360 stupnů?
 Dám Vám úžasné příklady z mého každodenního života.
 Tady máme první: Vždy, když mam v hlavě představu, že momentálně určitě hubnu, se cítím skvěle. Jím zdravě, motivuji se, jsem na sebe i milejší a říkám si, jak zvládnu i nemožné a jak do léta budu podle svých představ dokud (dramatická znělka) ... Se nepostavím na váhu! A tímto prosím, dámy a pánové, skočila veškerá moje motivace. V tu ránu si začnu nadávat, že jsem na nic, že budu navždy tlustá, že se dost nesnažím. Přitom mám pořád to samé tělo, jako večer předtím, kdy jsem se po sprchování chválila, že už mi lezou "brišáky"
 😂  Ne,ono se mi nezměnilo přes noc břicho. Změnily se myšlenky a to jakou jim dávám důležitost! 

Wednesday, January 4, 2017

2017 READY FOR YA!



31.12.2016 - CESTA Z PRAHY DO OSTRAVY 

Zdravím!
Divím se, že jsem se přes svou lenost ze sváteční letargie zvládla přemluvit na mini článeček.
 Už máme konečně  po svátcích!
Víme jaký je kalendářní den. Začínáme opravovat 2016 na 2017. Kila šly nahoru, ceny šly dolů a i přesto, že všude jsou slevy, já nemám v kapse ani cent. Přiznejte se, kdo to tak taky má?
Celý den bych jenom trávila doma zachumlaná v dece s hromadou "JUNK foodu", falešným krbem na bráchovém notebooku (:D) a online streamingem různých seriálu/filmů s rychlou wi-fi ( obzvlášt jsme si s mámou poslední večery oblíbily "Disneyovky", ty jsou prostě srdeční záležitostí <3)
 2 večery zpátky nám začalo chumelit, už i v Ostravě a z domu bych nejraději nevystrčila ani špičku nosu. Včera ráno jsem taaak litovala bratra, který v té sněhové vánici musel brzy do školy. Jednoduše jsem nikdy nebyla zimním typem a ranním ptáčetem jakbysmet. Z okna a fotoaparátu je na zasněženou krajinu krásný pohled ... první vločky sněhu jsem si třeba nesmírně užívala, ale ve městě to okamžitě zčerná. Na náměstí jsem objevila novou kavárnu, tak jsme si s K. daly včera včer sraz na "kafíčko" a něco malého  k snědku. Ta atmosféra byla úžasná, v kavárenském interiéru přebývají teplé odstíny s příjemným tlumeným světlem, obsluha byla usměvavá, ochotná a příjemná a jejich focaccia mi vystačila zároven jako svačina i večeře, jak byla obrovská. V kavárně bylo celkem prázdno, až na jeden stůl a nás dvě, takže to celkově působilo uklidnujícím dojmem. Na křeslích, kde jsme se usadily, jsme seděly víc než pohodlně a já měla nádherný výhled na osvícený stromek uprostřed náměstí. Mimochodem kavárna nese název JAM a najdete ji na stejné straně, jako např. Polo café, nebo cukrárnu Babička.

Wednesday, December 28, 2016

Ty nejcennější darky do papíru nezabalíte.



Ciao!

Tak co, jak jste si užily letošní Vánoce? Já musím říct, že ty moje letos byly obzvlášt netradiční a není to ani tak tím, že jsme poprvé večeřeli v 5 večer (více se dozvíte níže), jak tomu chce česká tradice.
Rozhodla jsem se napsat článek, jelikož si myslím, že bych tím na YouTube nepředala přesnou ideu toho, kam tím vlastně mířím. Myslím, že některé myšlenkové pochody zní uspořádaneji psanou formou (díky čemuž vznikly deníky, nebo ne?).

Byla nebyla rodinka italů, kteří se, přestože žili dlouhá léta daleko od slunné Itálie, nezapomínali rok co rok držet vlastních tradic. Přesněji u nás doma jsme na Štedrý večer nikdy nejedli dříve, jak ve 
20:00 ( a to byl jeste minimum), protože jednoduše v Itálií (děti ted prosím přeskočte tuto větu, at nejste zklamaní) nevěříme na "zlaté prasátko" a rozhodně je nemožné, aby se tradičně skoro celý den nejedlo. Všichni moc dobře víme, jak Italové "žijí aby jedli", tudíž by to ani nepřipadalo v úvahu.

Thursday, October 6, 2016

Mini Výlet v Olomouci.


omouvám se za kvalitu - fotky jsou z Insta Stories
Tak to byl teda den! Před pár hodkami jsem se s těžkým srdcem vrátila z Olomouce, kam jsem jela navštívit mé nejmilejší kamarádky, které jsem neviděla od období Vánoc ...
Znáte to. Venku už je to pěkných pár dní co leje, jako z konve a vám se nechce nic než ležet, dívat se na filmy a pojídat vše okolo sebe, natož se vydat na výet někam do neznáma.
Jako správná kamarádka jsem chtěla dodržet svůj slib a o půl 11. jsem vyrazila směr hlavní nádraží. Počítala jsem s tím, že mě k "nádru" v tom dešti odveze tatka, ale marně.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...